Kahoot! Play & Create Quizzes

Analýza od Mobexer

Když chci rychle rozhýbat výuku, zopakovat si látku nebo zapojit skupinu lidí do krátkého kvízu, Kahoot! mi připadá praktičtější než běžné procvičování z učebnice. Jeho hlavní kouzlo není v tom, že by z každé otázky udělal hlubokou lekci, ale že dokáže proměnit společné opakování v živější aktivitu. Zároveň jsem zjistil, že zážitek závisí na přípravě: když se účastníci nemohou připojit, otázky jsou špatně čitelné nebo je zvolený obsah příliš rychlý, soutěžní tempo začne spíš překážet.

Kde se používání nejčastěji zadrhne

Kahoot! Play & Create Quizzes je vzdělávací aplikace od společnosti Kahoot!, určená pro hraní i tvorbu kvízů. Hodí se do školy, na domácí procvičování i do pracovního prostředí, ale nejlépe funguje, když všichni vědí, co mají dělat a proč. Samotné otevření aplikace ještě nezaručí, že se z kvízu stane dobrá aktivita; důležitý je také způsob, jakým ho připraví učitel nebo hostitel.

Častým zdrojem zmatku bývá rozdíl mezi hraním a vytvářením. Člověk, který chce jen odpovídat, potřebuje najít správnou hru a pochopit, jak se do ní zapojit. Ten, kdo připravuje vlastní otázky, musí navíc promyslet jejich znění, pořadí a tempo. Před začátkem proto doporučuji účastníkům krátce říct, zda budou hrát společně, nebo si obsah projdou samostatně. Ušetří to vysvětlování ve chvíli, kdy už ostatní čekají.

Právě rozdíl mezi těmito dvěma způsoby použití stojí za krátké vyzkoušení předem. Hostitel si může projít začátek kvízu a ověřit, že rozumí zvolenému postupu, zatímco účastníkům stačí jasná instrukce bez dlouhého úvodu. Pokud ve třídě nebo doma někdo používá aplikaci poprvé, je praktičtější vysvětlit jen první potřebný krok a nezahlcovat ho všemi možnostmi najednou. Tak se pozornost rychleji přesune od ovládání k samotnému tématu.

Další zádrhel není přímo v aplikaci, ale v povaze kvízového formátu. Když odpověď vyžaduje delší přemýšlení nebo když otázka obsahuje složitou formulaci, rychlý rytmus může odměňovat spíš pohotovost než porozumění. Při výuce nového tématu proto dávám přednost otázkám, které ověřují jednu jasnou věc. Náročnější úlohy se lépe hodí na následnou diskusi nebo klidnější samostatné procvičení.

Také je dobré počítat s tím, že soutěžní atmosféra nesedne každému. Někteří žáci se do hry zapojí ochotněji, jiní mohou být nervózní z veřejného porovnávání výsledků nebo z časového tlaku. V takové skupině bych z Kahootu nedělal jediný způsob hodnocení. Použil bych ho jako krátké opakování a odpovědi bych následně společně probral, aby případná chyba nebyla jen nepříjemným výsledkem na obrazovce.

Před začátkem zkontrolujte jednoduché věci

Než kvíz spustím pro celou skupinu, ověřím si, že mám vybraný správný obsah a že otázky dávají smysl i bez dalšího vysvětlování. U vlastního kvízu se vyplatí projít každou položku očima účastníka: není formulace dvojznačná, není správná odpověď nápadná jen díky délce a odpovídá čas na přečtení tomu, co otázka skutečně vyžaduje? Krátká kontrola často pomůže víc než přidávání dalších otázek.

Pak připravím samotný začátek. Pokud někdo neví, kam se podívat nebo co zadat, hra se může zdržet ještě před první otázkou. Proto vysvětluji postup předem a dávám lidem chvíli na připojení, místo abych očekával, že všichni budou připraveni okamžitě. Když se připojuje větší skupina, je rozumné nejprve vyřešit přístup a až potom spustit vlastní aktivitu.

V běžné hodině se mi osvědčuje vyhradit si před kvízem chvilku na rozdělení rolí: kdo vede aktivitu, kdo odpovídá a co mají ostatní dělat, když se objeví prodleva. Není třeba z toho dělat složitý plán. Stačí říct, že se případné potíže vyřeší po otázce, ne uprostřed ní. Tak se jeden pomalejší začátek nezmění v rozhovor přes celou místnost a skupina ví, že nemusí spěchat s každým technickým krokem.

Na menší obrazovce je čitelnost zvlášť důležitá. Otázku proto nepřetěžuji dlouhým textem a potřebné vysvětlení řeknu nahlas nebo přidám do následného rozboru. To je užitečný kompromis: kvíz zůstane svižný, ale důležitý kontext se neztratí kvůli snaze vměstnat vše do jedné položky. U mladších účastníků nebo skupin s různou úrovní čtení je jednoduché znění ještě podstatnější.

Aplikace je zdarma ke stažení a její věkové hodnocení je PEGI 3, což však samo o sobě neznamená, že se každý obsah hodí pro každou skupinu. Téma kvízu vybírá ten, kdo ho používá, takže před sdílením vlastní hry bych vždy zkontroloval slovník i obtížnost. Pro rodinné procvičování je příjemné vybrat otázky, na které mohou odpovídat různé věkové skupiny, místo aby se celá aktivita změnila v test jednoho dítěte.

Jak zachránit průběh, když se něco pokazí

Když někdo nestihne začátek nebo se mu nepodaří připojit, nevyplatí se automaticky zastavit celou skupinu. Nejdřív zjišťuji, zda problém postihuje jednoho člověka, nebo všechny. Pokud se týká jen jednoho zařízení, ostatní mohou pokračovat a dotyčný může zkusit aplikaci znovu otevřít či ověřit, že má stabilní připojení. Když potíž zasáhne celou skupinu, dává větší smysl přerušit aktivitu a znovu si potvrdit, že všichni používají správný postup.

Užitečné je mít připravený plán B, který nezávisí na technice. Při krátkém výpadku můžu otázku přečíst nahlas a nechat skupinu odpovědět ústně, případně z ní udělat společnou diskusi. Tím se z drobného zdržení nestane konec hodiny. Kahoot je nejsilnější, když vše běží plynule, ale jeho obsah lze využít i bez toho, aby každá část aktivity proběhla přesně podle plánu.

Pro hostitele je užitečné oddělit technickou závadu od špatně navržené otázky. Jestliže se všichni zaseknou na stejné položce, nemusí být příčinou spojení; otázka může být nejasná nebo vyžadovat znalost, kterou předchozí část nepřipravila. Naopak když potíž hlásí jen jeden účastník, nemá smysl hned měnit celý kvíz. Takové rozlišení šetří čas a pomáhá zachovat aktivitu, která jinak funguje.

Pokud jsem kvíz vytvořil sám, po nevydařeném kole se vracím nejprve k otázkám, nikoli hned k celému nastavení. Zkontroluji, zda nebyla nejasná formulace, příliš krátký prostor na čtení nebo několik podobných možností, které matou i při znalosti tématu. Taková úprava bývá účinnější než jen opakovat stejnou hru rychleji. Výsledky pak beru jako podnět k vysvětlení, ne jako důkaz, že skupina látku nezvládla.

Pro domácí opakování se mi osvědčuje rozdělit práci na dvě části: nejprve krátký kvíz a potom rozhovor o chybách. Dítě si tak může všimnout, co už zná, a dospělý zjistí, kde je potřeba látku znovu vysvětlit. Pokud se otázky jen rychle odklikají a nikdo se k odpovědím nevrátí, zábavný průběh nemusí znamenat, že si hráč učivo skutečně upevnil.

V rodině může dobře fungovat i opačný postup: dospělý nevyhlašuje vítěze, ale po každé otázce požádá hráče, aby vysvětlili, proč zvolili právě svou odpověď. Kvíz tím získá hodnotu i pro ty, kteří odpověděli správně náhodou nebo si nebyli jistí. Pokud se vědomosti mezi účastníky výrazně liší, je rozumné střídat otázky na různá témata, aby se z procvičování nestala soutěž, kterou jeden člověk nemůže ovlivnit.

Kdy hledat příčinu mimo aplikaci

Někdy uživatel usoudí, že aplikace nefunguje, přestože je problém v okolnostech. Pomalé nebo přerušované připojení může narušit společnou aktivitu, stejně jako nejasný pokyn nebo chybně zvolená hra. Než začnu měnit nastavení naslepo, snažím se určit, co přesně se děje: nejde otevřít aplikace, nelze najít konkrétní kvíz, nebo se účastníkům nedaří pokračovat? Každá z těchto situací potřebuje jiný další krok.

Pomáhá také zjistit, zda stejný problém vidí více lidí. Když potíž nastane jen na jednom zařízení, zaměřil bych se nejprve na jeho připojení, aktuálnost aplikace a správnost zvoleného postupu. Jestliže se problém objeví u všech, zkontroloval bych společné podmínky, například přístup k síti nebo to, zda hostitel spustil aktivitu, kterou ostatní očekávají. Jde o jednoduché rozlišení, ale brání tomu, aby se za každé zdržení obviňovala samotná aplikace.

Pro rozhodnutí, zda se vyplatí pokračovat, se hodí jednoduchá kontrola: zkuste otevřít jiný obsah nebo zopakovat pokyn v klidnější chvíli. Pokud se potíž týká jen jedné otázky, věnujte pozornost jejímu znění; pokud se týká připojení více lidí, přesuňte se nejprve k podmínkám, které mají společné. Nemusíte hned hledat složité řešení. Často stačí zjistit, kde se řetězec přerušil, a podle toho zvolit další krok.

Kahoot! má průměrné hodnocení 4,2 z více než 858 tisíc hodnocení a přes 100 milionů instalací. Tato čísla naznačují široké používání, ale při rozhodování bych se víc řídil vlastním prostředím: skupinou, zařízením a tím, zda opravdu potřebuji soutěžní formu. Je také dobré vědět, že existují nákupy v aplikaci účtované přes Google Play; jejich ceny se pohybují od 74,99 Kč do 11 999,99 Kč. Před potvrzením nákupu bych vždy zkontroloval konkrétní nabídku a zvolil jen to, co odpovídá zamýšlenému použití.

Kdy dává smysl jiný způsob procvičování

Ve srovnání s běžnými kartičkami nebo pracovním listem Kahoot lépe vytváří společný okamžik: účastníci reagují na stejný kvíz a vyučující může hned přejít k rozboru. Kartičky jsou naopak vhodnější pro klidné opakování vlastním tempem a pracovní list se lépe hodí, když potřebuji delší odpovědi, postup výpočtu nebo souvislé psaní. Není to tedy univerzální náhrada těchto pomůcek, ale další nástroj pro chvíle, kdy je užitečné zapojit celou skupinu najednou.

Užitečný rozdíl je také v tom, co si z aktivity odnáší hostitel. Kvíz rychle ukáže, které položky skupinu znejistily, ale sám o sobě nevysvětlí, jak k odpovědi kdo došel. Když potřebuji posoudit postup řešení, je lepší nechat účastníky odpověď zdůvodnit nebo jim dát úlohu na papír. Když mi jde o rychlou kontrolu společného porozumění, je naopak pohodlné, že všichni reagují na stejnou otázku a téma lze hned otevřít.

Oproti obyčejnému ústnímu zkoušení může kvíz dodat hodině energii, ale snadno také přesune pozornost na rychlost. Pokud chci zjistit, jak někdo uvažuje, budu raději pokládat doplňující otázky nebo zadám úlohu s vysvětlením postupu. Jestliže mi jde o rychlé zopakování pojmů, krátké ověření před koncem hodiny nebo odlehčení domácího procvičování, je herní forma mnohem přirozenější volbou.

Nové uživatele může zajímat, zda aplikaci využijí i sami. Ano, dobře se hodí k samostatnému procvičování, pokud si člověk vybere obsah odpovídající tomu, co se učí, a nečeká, že rychlé odpovědi nahradí hlubší studium. Kdo hledá hlavně osobní poznámky, plánování studia nebo detailní výklad tématu, měl by sáhnout po nástroji určeném právě pro tyto úkoly a Kahoot používat jen jako doplněk.

Pro samostatné opakování je dobré vybírat krátké bloky a po skončení se vrátit k nejistým odpovědím, místo aby člověk bezmyšlenkovitě procházel další kvízy. Ověřil bych také, zda obsah skutečně odpovídá probírané látce; obecně podobné téma ještě nemusí znamenat stejnou úroveň nebo slovník. V tom je rozdíl oproti vlastním poznámkám: ty si lze sestavit přesně podle potřeb, zatímco nalezený kvíz může být užitečný, ale nemusí dokonale navazovat na konkrétní výuku.

Aktuální verze je 6.7.6 a aplikace vyžaduje Android 8.0 nebo novější. Při rozhodování o instalaci je to praktická kontrola, kterou je dobré udělat ještě před přípravou společné aktivity. Kahoot! byl vydán 1. listopadu 2012, takže nejde o úplně nový projekt, ale pro mě je důležitější, zda konkrétní způsob použití odpovídá potřebám skupiny a zda si hostitel dopředu vyzkouší začátek hry.

Moje doporučení pro školu, domov i práci

Kahoot! Play & Create Quizzes bych doporučil učitelům, rodičům i lidem, kteří občas potřebují proměnit opakování v aktivitu pro více účastníků. Největší přínos vidím v tom, že krátký kvíz nabízí společný bod, od něhož se dá přejít k vysvětlení a rozhovoru. Nejlepší výsledky podle mě přicházejí tehdy, když jsou otázky připravené s ohledem na skupinu a hra není zaměňována za kompletní výuku.

V práci se může hodit třeba při krátkém zopakování pojmů po společném školení, pokud cílem není formální zkouška, ale zjištění, co si lidé zapamatovali. Hostitel může po kvízu otevřít otázky, které vyvolaly nejistotu, a vysvětlit je bez dlouhého testování každého zvlášť. Pro schůzku, kde účastníci potřebují promyslet složitý problém nebo předložit vlastní argumenty, bych však zvolil diskusi či písemné podklady; rychlé odpovědi na výběr takovou práci nenahradí.

Naopak bych ho nevolil jako hlavní nástroj pro dlouhé písemné úlohy, podrobné samostudium nebo skupiny, které špatně snášejí časový tlak a soutěžení. V těchto případech jsou lepší klidnější metody, případně kvíz použít bez důrazu na rychlost a výsledné pořadí. Pokud si předem ověřím připojení, jasně vysvětlím začátek a ponechám prostor pro rozbor odpovědí, považuji ho za užitečnou a příjemně flexibilní volbu pro občasné procvičování.