GWENT: The Witcher Card Game

Analýza od Mobexer

Když si chci zahrát karetní souboj, který odměňuje plánování víc než rychlé klikání, GWENT: The Witcher Card Game je pro mě zajímavější volbou než většina běžných mobilních karetních her. Vychází ze světa Zaklínače, ale nepůsobí jako pouhá doprovodná hra k příběhovému RPG: stojí na vlastních online PvP bitvách a na tom, jak dobře dokážu odhadnout soupeře. Nejvíc mě baví chvíle, kdy nejde jen o to zahrát nejsilnější kartu, ale rozhodnout, zda si ji nechat na později.

Než začnete: komu sedne její tempo

Je dobré si před instalací ujasnit, co od karetní hry čekáte. Tady nejde jen o sbírání zajímavých ilustrací nebo o oddechové klikání v pauze mezi jinými úkoly. Největší část zážitku tvoří rozhodování proti skutečnému protivníkovi, jehož plán neznám. Pokud mě baví chvíli přemýšlet, vyhodnocovat riziko a po zápase si říct, co jsem mohl udělat jinak, právě tato nejistota je důvod, proč se vracím.

Naopak bych hru nedoporučil někomu, kdo chce spustit aplikaci na pár vteřin, bez soustředění odehrát tah a hned ji zavřít. I když se dá hrát v krátkých volných chvílích, pozornost rozdělená mezi zápas a jiné činnosti může vést k rozhodnutím, kterým bych se při soustředěném hraní vyhnul. Podobně nemusí být správnou volbou pro hráče, který chce hlavně příběh pro jednoho a nechce řešit soupeření.

Praktický rozdíl oproti řadě mobilních karetních alternativ je v tom, že zde pro mě není hlavním cílem jen co nejrychleji vyložit výhodnou kartu. Soupeřovy volby mě nutí přemýšlet o tom, co si nechává v záloze, a moje vlastní tahy prozrazují, jaký plán sleduji. Proto bych si GWENT vybíral spíš jako taktickou hru na pár promyšlených partií než jako nenáročnou náplň každé krátké přestávky.

Jak se hraje a co od současné verze čekat

Souboj je spíš o načasování než o rychlosti

Jádrem hry jsou karetní střety s dalšími hráči. Každý tah proto vnímám jako malou volbu mezi okamžitým ziskem a tím, co si chci uchovat pro další fázi partie. Nestačí poskládat působivý balíček; důležité je také poznat, kdy soupeř tlačí na výsledek a kdy se snaží přimět mě k plýtvání vlastními možnostmi. Právě tahle psychologická stránka odlišuje GWENT od her, ve kterých obvykle stačí vyložit dostupnou kartu s nejvyšší hodnotou.

Mobilní provedení se hodí pro krátké herní chvíle, třeba při cestě domů nebo během čekání. Jedna partie ale nemusí být ideální jako bezmyšlenkovitá výplň pár vteřin: abych z rozhodování něco měl, potřebuji sledovat průběh hry a věnovat soupeři pozornost. Pokud hledáte karetní aplikaci, kterou lze pohodlně hrát napůl při jiné činnosti, tahle důrazem na online souboje nemusí sednout.

Za vývojem stojí CD PROJEKT RED S.A., tedy studio spojené se Zaklínačem. Tato vazba je ve hře znát především v jejím fantasy rámci a v tom, že známý svět funguje jako základ pro samostatné karetní zážitky. Nemusíte ale přicházet s očekáváním, že budete procházet tradiční příběhové dobrodružství: hlavní důvod ke hraní vidím v soubojích a v postupném poznávání toho, jak různé karty a jejich pořadí mění situaci na stole.

Jak přistupovat k prvnímu hraní

Nováčkovi bych doporučil začít pomaleji, než ho možná bude lákat nadšení z prvních možností. Místo okamžitého přeskakování mezi různými nápady je užitečnější několik zápasů sledovat, které volby opakovaně přinášejí potíže. Po prohře si zkuste určit jediný okamžik, který změnil průběh: zda jste příliš brzy vydali důležitou kartu, nebo jste soupeřovu snahu o tlak přečetli pozdě. Takové malé vyhodnocení je konkrétnější než neurčitý závěr, že balíček prostě nefunguje.

Pomáhá také nedělat několik změn najednou. Když po každém zápase přestavím celý balíček, těžko poznám, která úprava pomohla a která byla zbytečná. Jedna cílená změna a následné porovnání s předchozí zkušeností mi dají lepší představu o tom, co ve vlastním stylu skutečně potřebuji. Je to nenápadný, ale důležitý návyk pro hráče, kteří mají sklon okamžitě reagovat na každou nepříjemnou prohru.

Pro koho je GWENT dobrá volba

Nejvíc bych ho doporučil lidem, kteří si užívají čtení soupeřova záměru, zkoušení různých sestav a učení se z prohraných partií. Jestli vás baví přemýšlet, co si protivník schovává, a upravovat vlastní plán podle jeho tahů, má hra co nabídnout i po prvním nadšení. Fanoušek Zaklínače navíc dostane další způsob, jak se do tohoto světa vracet, aniž by musel rozehrávat rozsáhlé RPG.

Naopak hráč, který chce především sólo příběh, klidné sbírání karet bez soupeřova tlaku nebo rychlé vítězství bez studování pravidel, může dát přednost jiné hře. Také lidem, kteří nemají rádi prohry způsobené vlastním špatným odhadem, může PvP zpočátku připadat tvrdé. V takové chvíli pomáhá brát jednotlivý zápas jako zkušenost: místo okamžité změny celého balíčku si všimnu, které rozhodnutí mě dostalo do potíží, a příště změním jednu věc.

Dobře se může hodit i tomu, kdo už zná karetní hry, ale nechce se zavazovat k dlouhému sólovému příběhu. Může si ji otevřít ve chvíli, kdy má dost času na soustředěný zápas, a potom se k dalšímu hraní vrátit, až bude mít chuť znovu přemýšlet nad taktikou. Není to pro mě hra, kterou bych doporučil jako povinnou každodenní rutinu; její hodnota závisí spíš na tom, zda mě baví samotné soupeření.

Co naznačují vydání a dlouhodobý provoz

Hra vyšla 24. 3. 2020 a její aktuální verze je 11.10.16. To ukazuje, že nejde o čerstvý experiment, ale o titul, který se vyvíjí už několik let. Samotná čísla verzí však neříkají, jaké konkrétní změny jednotlivá vydání přinesla, proto je nepovažuji za záruku určité novinky nebo za důvod očekávat konkrétní obsah. Pro hráče je podstatnější praktická otázka: zda mu současná podoba soubojů a tempo vývoje vyhovují právě teď.

Uživatelům, kteří se ke hře vracejí po pauze, bych doporučil nezačínat automaticky s představou, že jejich starý způsob hraní bude stále nejvhodnější. U karetní PvP hry se vyplatí nejprve několik partií věnovat pozorování: jak soupeři nakládají se zdroji, které vlastní tahy jsou nejčastěji riskantní a zda mi starý balíček stále odpovídá. Je to užitečnější než hned utrácet nebo měnit vše najednou, protože nejprve zjistím, jestli je problém v sestavě, nebo v rozhodování.

Vrátit se po delší pauze tedy jde, jen bych od sebe nečekal, že hned první zápas bude plynulý. Změna soupeřů nebo vlastního návyku může být znát a staré vzpomínky nemusejí stačit k dobrému odhadu aktuální partie. Raději bych si nejdřív zahrál několik zápasů bez tlaku na výsledek a teprve podle nich rozhodl, zda potřebuji upravit svůj přístup. To je rozumnější než považovat jednu porážku za důkaz, že už nemá cenu pokračovat.

Pro nováčka je výhodou, že se nemusí zavazovat nákupem předem. GWENT je zdarma, takže si lze nejdřív ověřit, jestli sedí jeho tempo a soutěživá povaha. Hra má průměrné hodnocení 4,4 z přibližně 429 tisíc hodnocení a přes 5 milionů instalací; taková popularita je dobrým znamením, že nejde o okrajovou aplikaci, ale sama o sobě samozřejmě nezaručuje, že každému vyhoví.

Nákupy, věkové doporučení a praktické kompromisy

Ve hře jsou nákupy za 19,99 až 2 599,99 Kč při fakturaci přes Google Play. Rozpětí je široké, takže před potvrzením platby doporučuji pozorně zkontrolovat konkrétní nabídku a nenechat se unést okamžitou chutí něco vylepšit. Začít bez placení dává smysl: nejdřív poznám, zda mě baví samotné hraní, a teprve potom mohu zvažovat, jestli mi nákup přináší hodnotu. Pokud si aplikaci pořizuje mladší hráč, je rozumné mít nákupy pod kontrolou.

Jestli se ptáte, zda lze hru nejprve vyzkoušet bez utrácení, právě bezplatný vstup je praktický způsob, jak zjistit, jestli vám vyhovuje její soutěživý charakter. Nákup bych nepovažoval za nutnou první podmínku: nejdřív si ověřím, že chci hrát opakovaně, a až potom posoudím, zda mi konkrétní nabídka dává smysl. Rozhodně bych neplatil jen proto, že jsem prohrál a doufám, že samotný nákup vyřeší problém, který může být ve skutečnosti v načasování nebo úsudku.

Věkové hodnocení je PEGI 16. To je důležitá informace pro rodiče i pro hráče, kteří hledají hru vhodnou pro mladší děti; v takovém případě bych se nejprve řídil právě tímto doporučením a nebral přítomnost karet jako známku dětského obsahu. Hra vyžaduje Android 7.0 nebo novější. Před instalací proto ověřte verzi systému, zejména pokud používáte starší telefon nebo zařízení, na kterém dlouho neproběhla aktualizace.

Častá praktická otázka zní, zda je vhodné hrát jen občas. Za mě ano, pokud vám nevadí postupně se znovu dostávat do rytmu a nepovažujete každou prohru za ztracený čas. Pro krátké seznámení je nejlepší soustředit se vždy na jeden cíl: pochopit rozhodnutí, které změnilo výsledek, nebo zjistit, jaký typ balíčku vám vyhovuje. Kdo ale chce být pravidelně konkurenceschopný, měl by počítat s tím, že zkušenost se soupeři a vlastními kartami získává hlavně hraním, ne pouhým rychlým otevřením aplikace.

Pro běžný den si umím představit třeba cestu domů, kdy mám klid na jeden soustředěný zápas, ale ne na delší příběhové hraní. Pokud mě přeruší zpráva nebo jiná povinnost, tahle chvíle už nemusí být ideální: moje pozornost je součástí strategie. Proto bych si aplikaci spouštěl tehdy, když mám prostor sledovat soupeře, a ne automaticky pokaždé, když zbývá minuta do další činnosti. Takové plánování pomáhá užít si zápas bez pocitu, že se snažím dělat dvě věci najednou.

Čím se liší od obvyklých karetních alternativ

Ve srovnání s karetními hrami, které staví hlavně na sbírání, jednoduchém souboji nebo příběhovém režimu, vnímám GWENT především jako taktickou online soutěž. Jeho přitažlivost není jen v tom, že znám Zaklínačův svět, ale v napětí mezi tím, co zahraji nyní, a tím, co budu potřebovat později. To ocení hráč, který si rád rozebírá vlastní tahy. Kdo naopak chce hlavně relaxovat bez přímého soupeření, může lépe zapadnout do sólové karetní hry nebo do titulu s kratšími a méně náročnými zápasy.

Volba mezi GWENTEM a jinou karetní hrou tak podle mě závisí víc na náladě než na tom, která možnost je obecně lepší. Pokud chci zkoumat taktická rozhodnutí v přímém střetu, dává online PvP jasný smysl. Když ale hledám samostatné dobrodružství, které mě vede příběhem, nebo pohodové hraní bez nutnosti reagovat na protivníka, zvolil bych hru postavenou na těchto cílech. Je dobré si to říct předem, protože fantasy zasazení samo o sobě neznamená, že dostanu klasické RPG.

Jedním z méně zjevných tipů je nepovažovat každou silnou kartu za kartu, kterou je třeba okamžitě použít. V souboji proti člověku může být důležitější zachovat si možnost odpovědi než získat malou výhodu v právě probíhajícím tahu. Druhý užitečný návyk je po zápase si vybavit jednu konkrétní chvíli, kdy se plán začal rozpadat. Tím se dá odlišit smůla od opakované chyby, například příliš předvídatelného hraní.

Třetí trade-off se týká sestavování balíčku: experimentování může být zábavné, ale časté změny ztěžují poznání, co skutečně funguje. Když upravím několik věcí najednou, výsledek mi řekne méně než malá, cílená změna. Pro hráče, kteří se snadno nechají svést každou novou možností, je proto užitečnější držet se chvíli jednoho plánu a zapisovat si vlastní postřehy než neustále přestavovat celý balíček.

Ještě jeden praktický způsob, jak si z hraní odnést víc, je určit si před partií konkrétní otázku. Můžu se například soustředit na to, zda příliš rychle spotřebovávám možnosti, nebo jestli správně odhaduji chvíli, kdy soupeř mění tempo. Nejde o komplikovaný rozbor každého tahu; stačí sledovat jednu věc a po zápase si odpovědět, zda můj odhad dával smysl. Díky tomu i prohra přináší jasnější poučení, aniž bych musel pokaždé měnit celý způsob hraní.

Kde zůstávají hranice a co sledovat dál

Největším omezením pro mě není samotná složitost, ale skutečnost, že zábava závisí na ochotě učit se a soutěžit. Pokud mě nebaví porovnávat vlastní rozhodnutí s rozhodnutími druhých, známé prostředí Zaklínače samo o sobě dlouhodobý zájem nezaručí. PvP také znamená, že výsledek není jen v mých rukou; někdy narazím na soupeře nebo situaci, která mě donutí rychle přehodnotit plán. To je zdroj napětí, ale pro hráče hledající předvídatelnou, nenáročnou zábavu i důvod zvolit něco jiného.

Ocenil bych, kdyby se při budoucím vývoji kladl důraz na to, aby se do hry dobře vraceli i lidé po delší přestávce. Jde ale o moje očekávání, nikoli o tvrzení, že konkrétní úprava už existuje nebo byla oznámena. Při rozhodování bych proto sledoval hlavně to, zda mi vyhovuje aktuální nabídka hry, jak často ji chci otevírat a zda mě samotné partie motivují zlepšovat se. Číslo verze může potvrdit, že titul pokračuje ve vývoji, ne však to, jakým směrem se bude ubírat.

U praktického výběru bych také počítal s tím, že potřebujete kompatibilní zařízení a ochotu věnovat zápasu plnou pozornost. Pokud telefon používáte hlavně na krátké, snadno přerušitelné chvíle, může být pohodlnější jiná karetní hra, která tolik nestojí na soustředěném soupeření. A pokud je pro vás důležitý především příběh ze světa Zaklínače, sáhl bych po titulu, který je od začátku stavěný jako příběhové dobrodružství. GWENT má jinou přednost: nechává mě opakovaně přemýšlet nad tím, jak soupeř zareaguje.

Celkově bych GWENT: The Witcher Card Game doporučil především hráči, který chce strategické karetní PvP a nevadí mu, že cesta k jistějším rozhodnutím vede přes zkušenosti i prohry. Je zdarma, běží na Androidu od verze 7.0 a za vývojem stojí CD PROJEKT RED S.A.; hodnocení hry zahrnuje přibližně 1,4 tisíce napsaných recenzí. Pokud ale hledáte výhradně příběh pro jednoho, bezstarostné klikání nebo hru pro mladší publikum, zvolil bych jinou možnost. Pro mě je její největší předností prostor přemýšlet nad každým tahem — a největší podmínkou to, že mě takové přemýšlení skutečně baví.