Extreme Car Driving Simulator

Analýza od Mobexer

Když mám pár minut volno a nechci se pouštět do závodní hry, která mě hned tlačí do série úkolů, sáhnu po Extreme Car Driving Simulator. Je to mobilní hra o řízení v otevřeném prostředí: místo abych se soustředil jen na pořadí v závodě, můžu si vůz osahat, projet se a zkoušet, jak reaguje. Nejvíc mi sedí jako nenáročný prostor pro krátké jízdy a vlastní malé výzvy, ne jako přesná simulace, která by nahradila propracované závodní hry.

Hru vyvíjí AxesInMotion Racing a v kategorii závodních her patří k opravdu zavedeným titulům. Je zdarma, má věkové hodnocení PEGI 3 a její průměrné hodnocení je 4,3 z přibližně 4,8 milionu hodnocení. Přes 500 milionů instalací ukazuje, jak široké publikum oslovila, ale samo o sobě to neznamená, že sedne každému. Můj dojem je, že její hlavní předností není dlouhodobý závodní režim, nýbrž svoboda zvolit si tempo a cíl jízdy.

Jak si z obyčejné jízdy udělat vlastní režim

Začněte jednoduchým jízdním návykem

Nejlépe se mi osvědčilo nezačínat bezmyšlenkovitým kličkováním po mapě. Nejdřív si vyberu krátký úsek, na kterém se můžu soustředit na zatáčení a brzdění, a teprve potom zkouším rychlejší průjezdy nebo odvážnější manévry. Takový postup je užitečný hlavně na dotykovém displeji: když mě vůz překvapí, snáz poznám, jestli jsem zatočil pozdě, přidal moc plynu, nebo se jen snažím dělat příliš mnoho věcí najednou.

Otevřené prostředí dává jízdě jiný rytmus než běžné mobilní závody, kde se často odpočítává start a každé kolo má jasný konec. Tady si můžu užít samotné řízení bez toho, abych musel pokaždé plnit dlouhou sérii úkolů. Praktický scénář je třeba krátká pauza mezi cestou a další povinností: pustím hru, projedu se, zkusím pár zatáček a skončím, kdy chci. Pokud ale hledám příběh, pravidelnou kariéru nebo soupeření, které mě povede od jedné výzvy ke druhé, tento volnější přístup může působit prázdně.

Pomáhá také dát si pro jednu jízdu jediný konkrétní cíl. Jednou se snažím projet známou trasu čistě, jindy si hlídám plynulé brzdění nebo hledám, jak rychle zvládnu navazující zatáčky. Když si úkolů naložím příliš, snadno zaměním náhodné roztočení auta za zábavný pokrok. Největší rozdíl dělá opakovatelný návyk: stejný úsek, jeden záměr a krátké vyhodnocení, co změnit příště.

Nastavení, která stojí za rychlou kontrolu

Než začnu řešit výkon auta, věnuji chvíli ovládání a zobrazení. U mobilního řízení může být drobný rozdíl v tom, jak držím telefon nebo kam sahám palcem, důležitější než snaha jet agresivněji. Když mi při zatáčení překáží vlastní úchop, hra působí nepřesně, i když problém není v autě. Vyplatí se proto zkusit několik minut klidné jízdy a upravit si způsob ovládání tak, abych měl brzdu, plyn i řízení pohodlně pod prsty.

Jestli hra nabízí volbu mezi způsoby ovládání nebo úpravu citlivosti, změny testuji po jedné. Jinak rychle ztratím přehled, co skutečně pomohlo. Začínám na širokém a známém místě: nejdřív zatočím pomalu, potom přidám rychlost a sleduji, jestli vůz reaguje předvídatelně. Pro někoho může být příjemnější ovládání náklonem telefonu, jinému lépe vyhovují dotykové prvky; nejlepší volba je ta, při které dokážu opakovat stejný průjezd bez křečovitého držení zařízení.

Rozumné je zkontrolovat také grafické nastavení, pokud je v dané verzi dostupné. Vyšší vizuální kvalita může udělat prostředí působivější, ale na telefonu, který se zahřívá nebo při hraní ztrácí plynulost, dávám přednost stabilnímu pocitu z řízení. Nejde o to mít obraz za každou cenu co nejvýraznější; při rychlém manévru mi plynulá reakce pomůže víc než drobný grafický detail. Aktuální verze hry je 7.18.0 a jako minimum uvádí Android 7.0, takže před instalací má smysl zkontrolovat, zda zařízení tento požadavek splňuje.

Rychlejší jízda bez zbytečného chaosu

Po zvládnutí základního ovládání se mi osvědčilo rozdělit rychlou jízdu na fáze. Před zatáčkou uberu nebo brzdím, do oblouku vjíždím s kontrolou a plyn přidávám až ve chvíli, kdy mám vůz nasměrovaný k výjezdu. Zní to samozřejmě, ale při hraní na telefonu je snadné držet plyn pořád a pak řešit následky prudkou korekcí. Postupné vstupy jsou opakovatelné a pomáhají poznat, jestli se zlepšuji, místo abych spoléhal na šťastný průjezd.

Další užitečný trik je vracet se ke stejnému úseku, ne pokaždé hledat nový podnět. Když měním trasu i styl jízdy současně, těžko poznám, proč se výsledek změnil. Vyberu si tedy orientační body, například zatáčku nebo otevřenější část prostředí, a sleduji, jak se vůz chová při stejné rychlosti a podobném nájezdu. Je to jednoduchý způsob, jak si vytvořit vlastní měřítko bez potřeby tabulek nebo formálního závodního režimu.

U otevřeného světa se vyplatí plánovat i samotné zkoušení. Nejprve si trasu jednou projedu pomalu, abych se zorientoval, a až pak přidám tempo. Pokud hned začnu riskovat, náraz nebo ztráta kontroly mi často řeknou jen to, že jsem jel příliš rychle, nikoli kde jsem udělal chybu. Tohle je podle mě jedna z nejlepších vlastních výzev pro hru: zrychlovat postupně a zachovat stejnou stopu. Když to přestane být zábavné, můžu přejít na volnější jízdu bez pocitu, že jsem nedokončil závod.

Kde končí simulace a začíná kompromis

Název slibuje simulátor, ale nečekal bych od něj stejnou hloubku jako od specializovaných závodních her zaměřených na přesné nastavení vozu, realistické závodní postupy a dlouhé soutěžní režimy. Tady oceňuji hlavně přístupnost a možnost vyjet si bez složité přípravy. Pokud chci studovat detailní chování auta nebo soupeřit v přesně strukturovaných závodech, sáhnu raději po hře, která staví právě na těchto věcech.

Otevřená jízda má i svou slabinu: bez vlastního cíle se může rychle změnit v opakování stejných manévrů. Někdo si vystačí s tím, že zkouší nové trasy a auta, jiný bude postrádat jasný důvod, proč pokračovat další den. Proto hru doporučuji spíš hráčům, kteří se baví samotným ovládáním a rádi si vymýšlejí malé úkoly. Pokud potřebuji odměňující postup, soupeře nebo souvislý závodní program, běžná závodní hra s jasnými událostmi bude pravděpodobně lepší volba.

Je dobré počítat i s nákupy v aplikaci. Základní hra je zdarma, ale při fakturaci přes Google Play se nabízené nákupy pohybují od 23,99 Kč do 2 499,99 Kč. Já bych nejdřív zjistil, jestli mi sedí samotné řízení, a teprve potom uvažoval o placeném obsahu. Samotná možnost projet se totiž ještě neznamená, že budu chtít utrácet; u tohoto typu hry je rozumné rozhodovat se podle toho, zda mi její volný styl vydrží déle než několik krátkých seancí.

Pro koho se vyplatí ji mít po ruce

Extreme Car Driving Simulator bych doporučil člověku, který chce na telefonu hlavně řídit a nechce být neustále vedený seznamem závodů. Hodí se na krátké přestávky, na procvičování dotykového ovládání i na chvíle, kdy mě baví opakovat stejný manévr a zkoušet ho provést čistěji. Dobře může fungovat také pro mladší hráče díky hodnocení PEGI 3, ovšem stejně jako u každé hry s nákupy v aplikaci je vhodné mít pod kontrolou možnost náhodného utrácení.

Naopak bych ji přeskočil, pokud je pro mě hlavním lákadlem realistická závodní soutěž, promyšlená kariéra nebo nepřetržitý přísun nových cílů. Také hráč, který nemá trpělivost vytvořit si vlastní výzvu, může po úvodním prozkoumávání zjistit, že mu volnost nestačí. V tom se hra liší od obvyklých mobilních závodů: místo aby mi každou chvíli nabídla další jasně ohraničený závod, nechává velkou část zábavy na mém vlastním přístupu.

AxesInMotion Racing udržuje titul, který si i po letech zachovává snadno pochopitelný nápad: sednout za volant a jezdit podle sebe. Datum vydání připadá na 15. července 2014, takže nejde o novinku, ale jeho rozsah používání svědčí o tom, že si našel široké publikum. Já bych si ho nechal nainstalovaný jako nenáročnou řidičskou hračku, ne jako jedinou závodní hru v telefonu. Když si před jízdou zvolím trasu, ověřím pohodlné ovládání a držím se jednoho cíle, dostanu z něj víc než z bezcílného kroužení. Pro hráče, který chce právě takovou volnost, je to příjemná volba; pro milovníka hlubokého závodního postupu spíš doplněk než hlavní titul.